OD NÁPADU, PŘES TESTOVÁNÍ K VLASTNORUČNÍ VÝROBĚ

Na počátku našeho příběhu je parta kluků, kteří z legrace hráli karty s pivními podtácky. Tehdy nás napadl báječný bláznivý nápad živit se výrobou her. Představovali jsme si, že podobně jako autor UNO vyrobíme karty, prodáme je do celého světa a budeme pohádkově bohatí.

To je vtip, nejsme úplně šílení. Tušili jsme, že výroba her nebude taková sranda jako jejich hraní. Ze začátku jsme zkoušeli spoluprácovat s různými vydavateli, ale jako správné idealisty nás vždycky někdo napálil. Tak jsme se rozhodli všechno dělat sami. Od vymýšlení hry a jejích pravidel, přes gravírování, výrobu dřevěných dílků a jejich barvení, výrobu a lepení krabiček, vystřihování karet a návodů, až po grafiku a prodej na eshopu.

Od roku 2010 jsme se neuvěřitelně posunuli a za naše hry bychom dali ruku do ohně.

   Legenda o zrození UFOKARET: Proč právě UFOkarty? Název je složený ze dvou slov. UFO (neidentifikovatelné létající obrázky) a KARTY (slovo karty zde znázorňuje karetní hru). Celý název tedy říká NEIDENTIFIKOVATELNÉ LÉTAJÍCÍ OBRÁZKOVÉ KARTY.

   Zrození Ufokaret je datováno na zimní období léta páně roku 2010. Lokalizace zrození je Ufo bar na rohu pražské ulice U Santošky na Smíchově. Karty se zrodily zcela neplánovaně při hospodském odpočinku na stole č. 1 hned vedle dveří a to i přes nepříznivé průvany přicházejících a odcházejících davů lidí.  Bylo to období plné zvratů a nejistoty. Na hospodských stolech této doby se pro krácení volného času nacházely přímo roztodivné věci, které ovšem byly velmi oblíbené u lidí tehdejší doby. Nezměrné množství různých druhů skleněných nádob plných zvláštních různobarevných převážně čirých tekutin, dále se zde povětšinou nacházela nízká keramická nádoba plná prachu a zvláštních molitanových tyčinek sloužících k osvěžení vzduchu. Tyto věci byly fascinující, nejspíš proto byly onehdy téměř všude.  Právě tehdy toho zimního večera nám na stůl spadly, nejspíš otevřeným stropem z hůry krásné nové jasanky (dnes lyže pozn. neznámého autora).  Dalo by se říci, že na stolech tehdy nebylo moc místa pro novinky. Čert tomu nechtěl, ale nemohl proti božímu zásahu prach nic zmoct. Všechny skleněné nádoby a jejich obsahy se zbortili do středu stolu a přes všechen křik a nářky rozléhajíc se uzavřeným prostorem stále od stěny ke stěně se ze světla nad námi zjevila vskutku znamenitá záře. Bylo to doslova to pravé osvícení stávající se dnes v ufobaru velmi zřídka. Záře osvítila stůl světlem tak ostrým, až se na stole z ničeho nic v těch hromadách suti ze skla a popele zjevili takzvané pivní podtácky. Dosud nám i lidem v širokém okolí neznámé. Poté co bylo naprosto jasné uvědomění většiny nám dosud známých vjemových smyslů člověka, nám na mysli vytanul nápad. A jaký! A jaký?

   Na stole se tehdy nacházelo k překvapení našeho zjištění kromě stále přítomných krásných nových jasanek a spousty sutě přesně 20 pivních podtácků plzeňského typu (dnes opatřitelné pouze v Karlových varech a u mě ve skříni). Tácky plzeňského typu tehdy bývaly z jedné strany totožné a z druhé různorodé, těžko už dnes rozsoudit zda stejnou stranu tvořil rub či líc. My jsme uznali za vhodné považovat stejnou stranu za rub.

   Těchto 20 pivních podtácků tak po kratší domluvě vytvořilo první námi objevený prehistorický balíček karet. Při domluvě byl vyřešen základní problém. Tácky byly rozděleny již samy, dodnes jsme neodhalili, čí to bylo vůlí, vnoučatům však vyprávíme, že samozřejmě naší. Balíček tácků tak ve své prvotní formě obsahoval z lícové strany dvě třetinkové skleničky na nožičce, pět lahváčů, pět etiketových obrázků a osm velký půlitrových piv jimž prozaicky chyběl první trojlok. Karty jsme si pro větší přehlednost pršíovsky pojmenovali. Dospěli jsme k závěru, že dvě třetinky jsou čísla 8, pět lahváčů jsou esa, pět etiket jsou svršci a nakonec osm půllitrů čísla 7. Hráli jsme klasické prší, avšak už tehdy náš balíček neobsahoval žádné barvy ale pouze hodnoty. Balíček podtácků jsme si poctivě s dovolením ctěné madam výčepní, kterou jsme jen tak mimochodem již nikdy poté nespatřili, po skončení večera odnesli. Nejspíše i její duše byla nad náš stůl seslána z hůry. Doma dostal balíček dvě gumičky, aby tácky nelítal po celym báglu. Hra byla velmi zajímavá a zábavná leč po čase hraní (pár měsíců) celkem dobře čitelná a předvídatelná. Pro zpestření hry se od vedlejšího stolu přidal Agent tácek 0,00 s povolením odjíždět, jenž hlásal tehdy revoluční kacířské heslo o potřebě střízlivosti za volantem vozidla. Sice nebyl z rubu stejný, ale vůbec to nevadilo. Dvacátouprvní kartou se tak stal Smajlík (opak žolíka, nic neuměl, ale přesto byl prostě dobrej). Tehdy jsme ale zjistili, že nic v podobě smajlíka existuje a dává nám to velmi dobře poznat. Později byl Smajlík upraven a měl stejný rub jako ostatní tácky. Právě toto byl ten slavnostní okamžik kdy se z obyčejných nic netušících pivních podtácků stal balíček karet. Minimálně tedy pro nás. Poněvadž pro ostatní přihlížející jsme byli jen patnáctiletí zmaštění puberťáci, co si hrají hru na to, že nejspíš něco hrají (asi karty) a ke všemu se u toho ještě blbě a pořád tlemí.

   Funkce karet nebyli nikterak zvláštní, za zmínku stojí pouze nemožnost zakončit hru esem jakožto poslední kartou.

   Pravidla hry však již obsahovali dvě velmi zásadní a revoluční pravidla. Každá číselná karta dokázala do jednoho kola od skončení vrátit hráče bez karet opět do hry. A druhým zásadním pravidlem bylo ukončení platnosti karty v osudí vzdáním se tahu protihráče při možnosti stání díky esu, anebo líznutím si karty z talónu. Vznikl tak pojem ,,Hraj, co chceš“.

   Zábavným pravidlem je pravidlo o rozdávání karet, kdy záleží čistě na rozdávajícím jaké pořadí a počet rozdaných karet zvolí pro své spoluhráče. Jedinou podmínkou je aby měli všichni hráči stejný počet karet. Ideálním počtem je 4 - 6 karet a nejlepším počtem hráčů jsou 4.

   Karty jsme poctivě trénovali každou středu po jakémsi tréninku na smíchovské Nikolajce a zapíjeli hnusným pivem velkotovární značky Gambrihnus, které se jako jediné od té doby příliš nezměnilo. Na pivko po tréninku jsme chodívali povětšinou ve čtyřech. Jó to bejvávaly časy. Houska například stála ještě pod korunu a na oblíbené lipo našich otců za dvaceťák, byla uvalena cukrová prohibice způsobená odstávkou druhého jaderného bloku Modřanského cukrovaru.

   Jak čas plynul, nebylo to nikým jiným než právě jím, že se balíček karet začínal rozrůstat o ostatní tácky plzeňského typu s odlišným lícem než tácky již obsažené v balíčku, které jsme časem objevili v jiných hospodských zařízeních.

   Velkou zásadní změnou v tomto ohledu bylo přidání tácku s obrázkem snad voskového pečetidla. Samozřejmě opět plzeňského typu se stejným rubem. Tácků tohoto typu se přidalo čistě náhodou jako vždy právě přesně šest. Tácek jsme nazvali spodkem. Z dochovaných historických artefaktů bohužel není známo, proč jsme přiřkli tácku právě takovéto pojmenování. Ve vývoji tato karta byla velmi zásadní a to nejen proto, že jí objevil Venca Macek, ale hlavně proto že dala hře úplně jiné rozměry. Pro představu: do doby před spodkami se karty vzájemně mohli přebíjet jenom stejnými kartami. Spodek vnesl do naší hry určitý nepředvídatelný zmatek. Karta umožňovala přebití kterékoli karty a poslání její povinnosti na dalšího protihráče. Hra se tak rozrostla o další karty a stala se ještě zábavnější.

   Další změna nás na sebe nenechala dlouho čekat. Kdesi ze tmy jistého karlovarského pajzlu se vynořili tři tácky se zaprodanejma, prasečíma dědulama na líci tácků a opět stejným rubem. V té době jsme tajně a netrpělivě čekali na kartu, která naší hru posune, převážně kulturně o level výš. Kartu s dědulama jsme tedy logicky nazvali sráčem. Funkce, kterou jsme mu přiřkli, byla velmi podobná funkci spodků, avšak sráč posílal povinnost libovolné karty zpět, tudíž proti směru hodinových ručiček. Brzy jsme zjistili, že přiložení poslední karty sráče na eso je téměř ultimátní herní tah vedoucí k vítězství. V balíčku se tedy nacházelo již 30 karet.

   Tácky v této podobě jsme hráli doslova do zblbnutí. Tak pilně a tak často jsme je vláčeli po hospodách a barech až se začalo zdát, že tácky vypily více piva než my. V podstatě by nás bez toho nikdy nenapadlo jak se věc jako je pivní podtácek může nasáknout jak houba a rozpadnout jak? Ani nevím, co se tak rozpadá. Každopádně byla sranda rozpoznávat karty z rubové strany. Avšak jen do té doby dokud se daly vůbec hrát.

   Jednoho krásně zataženého dne se pod taktovkou plnicího pera značky centropen zrodil kdesi v rohu stolu zcela sám a nikým neatakován první prototyp karet. Karty byly dizajnově velmi jednoduché zepředu minutový obrázek a zezadu zhola nic. Kvůli větší výdrži, jež byla z vlastní zkušenosti velmi potřebná, se karty pečlivě obalily izolačkou, a to zcela samy. Drží dodnes a až na pach hospodských stolů bez jediné vady na kráse. Konečně tak karty nezabíraly celej batoh.

    Po vzoru sráče jakožto karty přesouvající povinnost zpět jsme se rozhodli přidat i kartu akční útočící zpět. V zájmu dodržení všech logických posloupností jsme kartu nazvali číslem devět. V balíčku byla jen jednou. Její přirozený nepřítel tak byl jen sráč a spodek. Karta udávala povinnost líznout si dvě karty. V reakci na devítku vznikla i karta opačná, tedy dvojka, která se však zprvu s devítkou nepřebíjela. Posléze k tomu ale došlo.

   Třicet dva karet se nám ale zdálo pořád málo a navíc nám to připadalo trošku jako klišé, jelikož mariášové karty mají také 32 kusů. Karty se začali přidávat jedna po druhé v intervalu téměř každý týden jedna. Zdálo se, že osud karet ani sami neřídíme. Samy totiž očividně vzaly svůj život do svých rukou a podrobily si nás jako feudál robotníky. Vše do sebe perfektně zapadalo, neboli hrálo do karet a tak jsme se nechali asi i dobrovolně vést a podstoupili jsme kvalitní karetní brejnvošing.

   A tak se stalo, že se k nám přidal mistr Nula. Chtěli jsme být originální a tak jsme začali vymýšlet hovaďákoviny. Nula je ve skrze dost jednoduchá karta. Mistr Nula všechno vynuluje. Bez řečí. Bez bolesti. Ani nám to nevzalo moc RAMky v hlavě.

   Co by byla nula bez jedničky, víš co? Nic no. Nedávalo by to smysl. Takovej je přece svět jedničky a nuly. Jednička je karta, která nám vážně chyběla. Všichni si berou jednu kartu bez řečí. Byla to první karta, kterou nemohl vlastně nikdo přebít. A druhá, se kterou se nedalo končit, pokud člověk neměl i smajlíka.

   Samotná hra se tak v rámci pravidel měnila před očima. Chvílemi jsme se samy skoro až ztráceli v pravidlech. Při zasedání kontrolní rady jsme ovšem vždy vše pevně doladili a určili jasná nenapadnutelná pravidla. Po chvíli testování jsme se však rozhodli vždy zařadit ještě nějakou kartu navíc. V praxi to dopadlo tak, že se na scéně objevily například dvě čtyřky. V rámci hry znamenaly čtyřky opak osmiček. Opakem se rozumí, že čtyřky byly akčními kartami, útočícími v proti směru hodinových ručiček, které bylo možné přebíjet osmičkami.

   Při postupném zvyšování počtu akčních karet jsme narazili na problém nedostatečné obrany proti jim samotnými kartami přesouvajícími tahy (spodkami a sráči). Inspirací nám bylo opět prší a tak se zrodili čtyři králové. Po vzoru obraných karet králové přeposílali tahy. Za předpokladu různých a výjimečných vlastností všech druhů karet ani králové nemohli zůstat pozadu. Král tak dostal hned několik specifických funkcí, které velkou měrou mění samotnou strategii hry. Král přesouvá tah stejným způsobem jako spodek ovšem navíc ob jednoho hráče ve směru hodinových ručiček. Samotná tato vlastnost dělá z králů nejkomplikovanější kartu ve hře. Při hraní tak následně vznikla další pravidla vztažená ke králům. Král se například stal třetí kartou po esu a jedničce, se kterou se nedá končit bez užití smajlíka. Uplatnění karetních tahů s krály se povětšinou zásadně různí v závislosti na počtu hráčů. Vždy se ovšem může hráč, který je králem přeskočen králem bránit, pokud jej má a přeskočit tak dalšího hráče v pořadí.

   Poslední a zároveň 41. kartou prvního oficiálně vydaného balíčku se symbolicky stala karta s názvem tečka. Její vlastnost je prakticky nejjednodušší vlastností ze všech karet. Po jedničce je tečka druhou kartou, která nelze za žádných okolností přebít. Je-li tedy na některého z hráčů zahrána tečka automaticky vynechává svůj tah a hráč po něm může hrát co chce. Tečku ovšem může zahrát hráč pouze ve svém volném tahu kdy mu předchozí hra neukládá žádné povinnosti.

   Výsledný balíček je vytvořen čistě v prostředí malování vytisknut a zalaminován. Původní limitovaná edice má i svou vlastní originální ručně vyrobenou krabičku na míru s identifikačním jedinečným ručně kresleným obrázkem. Krabičku je možno stále vyrobit na přání zákazníka.   

   Počet karet a pravidla se v této verzi karet již nemění. A jsou plně k dispozici po objednávce na webových stránkách. V současnosti nese tato verze název turnajové karty. S balíčkem lze hrát pouze různé verze ufokaret rozdělené dle obtížností podrobněji rozvedené v pravidlech v návodu.

   Později jsme vlivem nových nápadů, ale opět zauvažovali o rozšíření karet a vytvořili jsme tak Multifunkční ufo karty s neomezenými možnostmi a počtem her. Balíček nových karet se rozrostl o dalších 14 karet a zastavil se tak na již snad konečném počtu magických 55 karet. Počet 55 karet je ve skrze počtem magickým, neboť právě samotná multifunkčnost karet je založena na různorodém dělení karet vycházející z dělitelnosti čísla 55.

   Z hlediska ufokaretní hry Karty se nejedná o zásadní změny ale spíše o změny vynucené multifunkčností karet. Přibyly tedy dvě čtyřky a dvě osmičky, které již ve hře figurují a nakládání s nimi se nemění. Dále přibyly 2 šestky a jedna devítka, ze kterých se vytvořily na podobném principu fungující karty, jakými jsou osmičky a čtyřky. Přesněji šestka útočí po směru hodinových ručiček a devítka proti směru. Obměnou proti čtyřkám a osmičkám je jejich nižší celkový počet (4) a počet karet, které se za jednotlivé karty lížou (2).  

   Další novou kartou je mínus dvojka, tedy opak plus dvojky. Tyto karty přebíjí všechny akční karty s tím že jedna přičítá dvě karty na lízání a druhá dvě odečítá.

   Dále pak přibyl jeden sráč a z původních tří jsou tak čtyři a dva noví smajlíci kteří všichni plní stejnou funkci.

   Pro kompletní sadu akčních karet v podobě čísel byly doplněny ještě trojka a pětka, které opět tvoří dvojici a vzájemně se mohou přebíjet. Tyto dvě karty vnáší opravdu čerstvý vzduch do hry, neboť se na ně líže, přesně tolik kolik ukazují. S každým přebitím ovšem jejich hodnota klesá o jedna, může se tedy stát, že nakonec není co k lízání.

   A poslední novou kartou je králhovna. Králhovna pro slabší povahy také přezdívaný královna má opravdu specifickou chameleonskou funkci. Řádově patří mezi karty přesouvající povinnost (spodek, král, sráč) ovšem může mít každou funkci z těchto jednotlivých karet. Funkci získává vynesením karty do osudí na jednu z těchto karet. Limitována je ovšem pravidlem kdy nemůže být vynesena na jinou kartu než přesouvající povinnost a to i při volném tahu. Lze s ní naštěstí ale končit.

    Rozpis přesných pravidel je uveden v pravidlech pro hraní ufokaretní hry Karty. Samotná hra se dá rozdělit na pět různých obtížností, z nichž první nejlehčí obtížnost tvoří základní balíček tvořený 21 pivními podtácky a nejtěžší kompletním balíčkem 55 karet. Plus pro opravdové fanšmejkry je v nové verzi zahrnuta také ještě o trochu těžší hra Karet dle rozdělení podle barev.

   Hlavní změnou kromě pár nových karet je ovšem hlavně jejich multifunkční charakter. Pro větší uplatnění a širší záběr ufokaret je po straně každé karty vytvořen sloupeček s nekonečným množstvím her od A až do Z. Většina her v postraním sloupečku je běžně známa široké veřejnosti, vyskytují se však i hry nově vytvořené, které jsou neméně zábavné. Z výčtu her lze tak jmenovat ty nejznámější kterými jsou například domino, poker, žolíky, kanasta, mariáš, prší, pexeso, kostky, scrable nebo černý petr.

Mno a pak to celý vypuklo!!!